Přidat odpověď

Je fakt, že miminek na neurologii je asi hodně,ale dřív se to nijak neřešilo a neprožívalo a kolik dětí mělo problémy s držením páteře a další. Viz. moje mamka, která má šílenou skoliozu. Určitě je lepší chvíli cvičit a vydržet to. Na druhou stranu mám na některé doktory taky svůj názor. Naše neuroložka měla zrovna dovolenou, takže nás vzal záskok. Malý měl těžkou predilekci hlavy, kdy nám hrozila operace krčních svalů a čekalo se, jestli to zvládneme rozcvičit nebo ne. Tudíž bylo doporučeno co nejdéle plazit a lozit. NoO a náš mladý si v 7 měsících stoupnul, což bylo vyhodnoceno jako nežádoucí a milá paní doktorka nám poradila, ať vystěhujeme celý obývák, aby si neměl malý za co stoupat. Naše pediatra se mohla potrhat smíchy, protože na to už nešlo opravdu nic říct. Jak si dítě jednou stoupne, stoupne si vždy a všude. Naše neuroložka,když se vrátila, tak to radši ani nekomentovala. Jinak jsme taky mimo tabulky, mladý chodí od 10 měsíců. Ne že první krůčky,ale normálně lítá po ulici. Je dost živý a pohybově aktivní,tak co s ním, přivazovat? Občas by to chtělo selský rozum. Jinak na naši doktorku nemůžu říct ani slovo, je bezvadná.