Přidat odpověď

Skramuško - to si nemyslím. Moc dobře si pamatuju chování neuroložky, když se narodila má dcera. Nedozvěděla jsem se od ní nic, jen neustále - jak je divná. Je to hrozný, když pořád žádáš o informace a žádnou nedostaneš. Kolik mi ta kráva /pardon/ zavinila probrečených nocí. Bylo to v době, kdy sis odborníka vybrat skutečně nemohla. Až když jsem pochopila, že s touto lékařkou se nikam opravdu nedostanu a že co si nezařídím a nezajistím, to nebude, protože ji moje dcera vůbec nezajímá, dokázala jsem se protlačit na specializované pracoviště, abych se tam konečně dozvěděla, že moje dcera je naprosto OK - naštěstí. Ale já bych tam tenkrát přijala jakýkoli verdikt, hlavně že bych věděla, co se děje a jak dál s ní pracovat.
A neustále musím i dnes bojovat s lékaři a vysvětlovat a žádat o informace s tím, že chci, aby pochopili, že konečné rozhodnutí je na mně.