Přidat odpověď

Zažila jsem neuvěřitelnýho doktora v Praze na Karlově, kterej matce tak nonšalatně sdělil o měsíčním miminku: "Na co byste ji kojila?" (Holčička měla vrozenou lámavost kostí, v té době asi třicet zlomenin, v další větě jí sdělil, že dítě nebude slyšet, chodit...a že teda stačí sunar. Matka omdlela.) Profesionálů si teda vážím, hledám je a chápu, že ve vypjaté nemocniční atmosféře podávají informace často jen kusé a ve spěchu, protože ve spěchu jsou. Přesto si myslím, že u podobných případů by zbrzdit měli. Má zkušenost je ovšem ta, že mnohem "protivnější" jsou lékaři spíš na poliklinice - a obvykle ti, jejichž čekárny jsou spíš prázdné...že by souvislost nejen s vychováním?