Přidat odpověď

Myslím, že na tom, co píše Lucka něco je. Mám neteř, už je jí teda 10, ale v těch 7, 8 byla taky taková držka nevymáchaná a její máma to taky pořád řešila, furt měla strach, jak se k ní dcera bude chovat, až jí bude 15 a dost se v tom holky plácaly. Měla ji na starost jedno léto asi na týden a holka byla fajn, jen občas pyskovala, ale já jsem si z toho dělala legraci a zvládly jsme to krásně, nebo když už mně štvala, tak jsem jí řekla, že už to stačí a zase bude chvilku poslouchat. Pravda teda, že já jsem jí mohla po týdnu vrátit, kdybych to s ní měla řešit dnes a denně a pořád, tak bych asi taky nehýřila nadšením.