Přidat odpověď

"Někdo je svou blbostí prostě k šikaně předurčenej, v porodnici jako jinde."

Tak tohle je kandidát na cenu "debilita roku". Dost mě to nadzvedlo ze židle.

Když je někdo oslabený, což ve špitále zpravidla bývá, a možná se nechová vždy podle Gutha-Jarkovského, a možná jen si dovolí tu drzost, že občas něco neví a po personálu něco chce - tak to je asi ta blbost, pro kterou je předurčen k šikaně? ý

Já jsem si před porodem i po porodu (prvním) věci brala celkem víc, než je moje běžná salámistická praxe. Dvěma "dárečkům" se podařilo dostat mě psychicky skoro na dno. Za normálních okolností, když by nepracovaly hormony, tak bych to asi odmávla, ale tehdy mě to opravdu hodně zasáhlo, brečela jsem.

Kdyby se ty dámy chovaly normálně profesionálně (žádné zvláštní ohledy jsem myslím nevyžadovala), tak by se to nestalo. Takhle mě to jako prvorodičku stálo několik týdnů psychické nepohody. NAPROSTO ZBYTEČNĚ. Když mi pak naše dětská paní doktorka řekla, že se na nového pacienta těší, řvala jsem zas, tentokrát pro změnu proto, že je na mě někdo hodnej.

U druhého porodu naprostá pohoda. Nevím, nakolik k tomu přispěly moje zkušenosti a nakolik to, že jsem po nikom nic nechtěla a nikoho neotravovala.

Neříkám to často a neříkám to ráda, ale Libiku, s takovými výroky jdi do pr....