Přidat odpověď

Synovi bude 10 a taky občas zaprudí. Měli jsme několik diskusí na téma, jak se k sobě budeme chovat, s podtextem (kterej mu cpu do hlavy celej život), že všechny tyhle věci jsou oboustranný a nejde očekávat, co sám nedávám. Vždycky jsme došli k závěru, že se k sobě chceme oba chovat slušně. (Není blbej, aby to nechtěl, žejo. ) No a když pak prudí, tak pokud se stihnu vzpamatovat a nezačnu ječet, opakuju mírumilovným tónem "Na čem jsme se dohodli?" (podle potřeby až desetkrát ). Buď mu secvakne, nebo ho pošlu, ať si o tom popřemýšlí. Když nechce přemýšlet, fajn. Většinou po nějaký době něco chce, ale bohužel jsme ještě nedořešili to přemejšlení.. a bez toho se dál nehnem. Tak řekne no jó, že s tebou budu mluvit slušně, a pak můžem jet dál. Úspěch týhle metody docela dost závisí na tom, jestli vydržím mluvit klidně nebo ne.