Přidat odpověď

Jano,
já myslím, že vám vázne komunikace a nějaká pravidla.

Situace s bonbonama - ona si smí koupit bonbony a v okamžiku kdy je má, tak změníš pravidla a začneš si klást další podmínky (úklid pokojíčku). Z jejího pohledu je tohle strašně nefér - ona získala (ušetřila, dostala, co já vím jak to máte) peníze na bonbony a najednou ty jí řekneš že je vše jinak. Na to ona reaguje tím, že se taky pokusí změnit pravidla ("a já si je stejně vyhrabu").
Kdyby bylo od začátku jasné, že bonbony bude mít až po úklidu, tak by problém nejspíš vůbec nevzniknul. Nebo kdybys jí třeba dala jeden bonbon a poslala jí uklízet - nebo jakýkoliv pokus o kompromis z tvé strany...

S bundou je to podobně. Důvod "neponesu ti přece bundu / nejsem tvoje služka" je stejně hloupej jako argument "a poneseš a poneseš" - co třeba v klidu vysvětlit - mám plný ruce, nemám jak to udělat, nemůžu tady nechat nákup nebo kočár kvůli tvojí bundě, musíš jí odnést sama? Nebo zkusit pomoc najít nějaké řešení "můžeš si bundu jen hodit přes ramena, nebo ti jí můžou zavázat kolem pasu, aby se ti líp nesla".

Moje zkušenost je, že děti mnohem lépe reagují na rozumné věcné vysvětlení situace než na chaotické příkazy a zákazy. Někdy je docela dobré nechat je teda něco vymyslet (třeba mohla dcera vézt kočár a ty jí nést bundu - proč ne - když pomůže ona tobě, můžeš pomoc ty jí).

Část problému u vás ale asi bude ta kamarádka - já bych takovéhle kamarádství asi dost omezovala - mám několik známých, s kterými ráda půjdu třeba na skleničku, ale nemůžu se ztotožnit s tím, jak vychovávají děti = hodně omezuji styk s těmi dětmi - absolutně nehodlám doma řešit situace "ale XY může roztloukat šneky kamenama" případně "ale když si XY nechal přejet angličáka autem, tak mu maminka koupila novýho"...