Přidat odpověď

Dnes ráno jsme měli třidní schůzku - probíhá tak, že jsou přítomni: paní učitelka, dítě, rodiče dítěte. Povídali jsme si, jak to dcera zvládá (1. třída), co jí jde, kde má přidat, dcera se musela sama ohodnotit apod. V podstatě bylo vše v pořádku, co se učení týče je na tom velice dobře. Na jeden problém však paní učitelka upozornila a to je tvrdohlavost dcery a musím jí dát za pravdu, protože s tím bojujeme i doma. Jakmile dceři něco nejde nebo není podle jejich představ okamžitě se zasekne a odmítá pokračovat v činnosti, odmítá komunikovat a to jak s paní uč. tak s dětmi, občas je na děti zlá - slovně (to si myslím, že je jakási obrana, jako, mě je teď špatně, tak řeknu něco, aby bylo i tobě), jakoby si nebyla jistá svou pozicí nebo jak to nazvat. Snažíme se jí vysvětlovat, že daná věc není tak špatná jak se jí jeví, že ano, holčička to má možná lepší, ale že dcerka může být naopak lepší v něčem jiném, že musí hledat cestu jak být případně stejně dobrá a že tím, že přestane komunikovat a věc nedodělá to nepříjde, ovšem ona je v tu chvíli slepá a hluchá. Kdyby se to stávalo zřídka, tak to nechám, ale děje se to pomalu denně a bohužel někdy tímto chováním zdržuje ostatní děti ve výkladu. Prý jí i ony samy přemlouvají, aby to řekla, napsala,... ale ona je prostě zaseknutá.

V jádru je dcera hodně citlivá, miluje společnost, má ráda děti, dokáže se rozdat, je emočně vnímavá (nevezmu si to a to, protože to Maruška nemá a nechci, aby jí bylo líto, že to mám jen já) ... ale pak jí něco vytočí a Maruruška je zlá, už s ní nikdy nebude kamarádit, nikdy jí už nepozve k sobě domů,...

Chtěla bych poprosit zda nemáte někdo nápad, jak se s tím poprat - nechci jí ještě více stresovat, ale zároveň jí v tom ani podporovat. Můžete mi doporučit literaturu, která by se tomuto tématu hlouběji věnovala?

Ještě pro úplnost - dcerka je jedináček.


Všem moc děkuji za názory.