Přidat odpověď

Hilly já ti rozumím a určitě je lepší to ze sebe dostat, než to v sobě dusit. Rodila jsem akutním císařem po nepostupujícím vyvolávaném porodu kvůli velikosti miminka. Dodneška mě mrzí, že jsem s tím vyvláváním souhlasila, štvalo mě, že jsem ani nedokázala porodit vlastní dítě, obviňovala jsem doktory, že mi porod zkazili, strašně jsem se těšila, jak dostanu malou po porodu na bříško a zatím si ani pořádně nepamatuji, když mi ji donesli. Měla jsem celkovou anestezii, epidurál mi nějak nemohli napíchnout, do dneška mi po tom brní noha a nikdo neví proč a navíc mám problémy s jizvou, v rodině máme zásadně velké děti, takže druhý porod bude s největší pravděpodobností zase císař a v narkoze Navíc, jak jsem se o tom někomu zmínila, tak na mě koukali jak na blba, co bych chtěla, když jsme obě relaivně zdravé A některé jednoduché povahy se mě snažily přesvědčit, že když jsem rodila císařem, tak vlastně ani nevím, co to je bolest při porodu Je to ted´dva roky, tak už se to snažím moc nepitvat, protože to bolí, ale vždycky když slyším, jak nějaká maminka normálě porodila a pak dostala miminko na bříško, tak jí to závidím Pardon, taky to mám dlouhý.