Přidat odpověď

Jo, já jsem to na diskusi taky včera četla, a je to nesmysl. Jediné, co lze, je domáhat se, aby větší dar byl započten tomu druhému na jeho dědický podíl (tzv. kolace).

Příklad: Dcera dostala od matky byt už za života. Pak maminka umře, nezanechá závěť, a v pozůstalosti je hotovost 100 000,- Kč a chalupa s pozemky v hodnotě 1 900 000,- Kč. Jsou dvě děti, syn a dcera, a ze zákona by to měli zdědit napůl. Ale syn se ozve, že to tedy ne, že dcera dostala za života byt v hodnotě 1 200 000,- Kč. Proto by neměl zdědit polovinu chalupy a polovinu hotovosti k tomu (tj. celkem hodnota 1 000 000,- Kč), ale měl by zdědit
polovinu z následujícího majetku:
1,9 mil (chalupa) + 0,1 mil (hotovost) + 1,2 mil (byt)
což je 3,2 mil děleno dvěma, takže výše podílu je 1,6 mil.
Bratr tedy navrhne v dědickém řízení například, že chalupu zdědí sám jako výhradní vlastník a doplatí sestře 300 000,- Kč.

Čímž má ségra byt 1,2 mil plus hotovost 0,1 mil plus doplatek od bratra 0,3 mil = 1,6 mil
Bratr má chalupu za 1,9 mil mínus doplatek sestře 0,3 mil = 1,6 mil

Tím pádem jsou dědický podíly stejný - ale je v tom započítanej ten dar za života.
Samozřejmě je to jednoduchej a přehlednej příklad, v praxi by to bylo pestřejší s odhady a znaleckými posudky a podobnými kratochvílemi.


Pokud ten dar ovšem převyšuje výši dědického podílu (tj. byl darován barák za dva miliony a do dědictví zbylo mizerných sto tisíc), tak ten obdarovaný dalším dědicům NIC NEDOPLÁCÍ! Prostě je na tom líp, protože se tak zůstavitel za života rozhodl.

Dosti bylo bludů