Přidat odpověď

mám hoplčičku 3 roky a 9měsíců - má ADHD o to to je občas horší, nechodí sice do školky, ale řeči vede obdobné - nejsi moje kamarádka, tudle dokonce pronesla, že si najde jinou maminku. Ty jsi na mě ošklivá a breky k tomu, proč si na mě ošklivá. Omluv se mi. Už se to moc lepší, kolem toho 3,5 to byla dost šílenost.

Reaguju podle toho, jak vážné se mi to zdá. Když mi říká, že na ni sem ošklivá, protože ji třeba napomenu, že nemá bouchat bráchu, tak jí řeknu, že já ošklivá nejsem, že ošklivé bylo to jak se chová k bráškovi a že by se měla omluvit. Ne že musí, ale že by měla a já se jí omlouvat nemám zač. A ať si to jde promyslet. Většinou se omluví s hrozným brekem. Osvědčilo se mi prostě neustupovat v tom, na čem si stojím. Když chce pomoct s bráškou malým - vyhodit plenu a tak, tak by se občas rozdala, ale pak třeba nechce nic, tak to ji prostě nenutím, jako zavřít dveře a tak... na to kašlu.. ale uráží netoleruju.
Teď se to fakt hodně lepší, většinou se omlouvá už sama, když někoho praští, stoupne.. atd.... nemusím jí říkat.. ale občas ještě je uražená scéna, že sem na ni ošklivá, když nechci něco dovolit, nebo naopak něco chci.

chce to trpělivost.. a neber si to moc osobně, protože ona to tak nemyslí.