Přidat odpověď

většinou jí upozorním na důsledky jejího chování. Budou otevřené dveře, nebudou peníze na koláče (na něco, co má ráda, ale lze se bez toho obejít a lze splnit). Ona ti samozřejmě řekne, že jí to nevadí. Dveře bych zavřela, víc to nekomentovala, ale koláče nekupovala. Něco je možná lepší ignorovat. Když dcera nechtěla např. po sobě uklidit nebo mi s něčím pomoci, tak jsem jí řekla, že bohužel tím, že to budu muset udělat sama, tak nebudu mít čas jí večer přečíst.
Někdy měla ale dcera období, kdy fakt byla na zabití a nedalo se s ní mluvit. Většinou to přešlo, pomohl třeba víkend u babi a po příjezdu byla zase v poho.
Taky úplně jinak reagovala na mé argumentace ve 4 letech a teď v šesti. Když jednou nechtěla za nic na světě poslechnout a já jí řekla, ať si tedy hledá jinou maminku, když mě nechce poslouchat. Tehdy jí to zarazilo a nechala dohadování. Když jsem to řekla tuhle, tak si vzala batoh a že půjde
Často jí říkám, že ona si mě vybrala za maminku, ještě než se narodila.