Přidat odpověď

Karavelo,
právě, já třeba neměla mateřský pud vůbec, kdybych na něj čekala, dítě dodnes nemám. Kojení mi nevadilo, ale orgasmus se nekonal, vnímala jsem ho úplně neutrálně. Pohyby v břiše taky. Vztah s dcerou jsem si musela vybudovat postupně, žádná poporodní euforie se nekonala a postpně jsem si uvědomovala to velké a dlouhodobé omezení svobody.
Naopak manžel se účastnil jenom toho, čeho chtěl a první roky jaksi nechtěl. To, co ho kolem dítěte nebavilo, to prostě nedělal. Ostatně ani dneska by třeba nešel na třídní schůzky. Vpodstatě se účastní jenom toho, u čeho si je jistý, že to dcera ocení a toho, čím ohromí okolí jako vzorný otec. A dcera ho miluje.
Tak u nás mám třeba pocit, že dostáváme stejně, ale on toho do budování toho vztahu vložil mnohem míň.