Přidat odpověď

Příklad ve smyslu, že myčku pochopitelně mám. No a ten ekzém tedy taky

Dar má dvě roviny, sám si vzpomenout a vyjádřit ocenění, a potěšit druhého. Můj muž není nějak nadmíru empatický, aby zvládl i druhou rovinu - první ano, proto ty náušnice po porodech a tak. Druhou, aby přesně věděl, co mě potěší, vždy ne, takže ho i navedu. Není vůbec nutné zahlcovat domácnost či mou šperkovnici něčím, co tipne, že by mohlo být to pravé, jen abych měla pocit "že na to přišel sám, jinak bych si toho nevážila a bla bla". Takto to já nemám. KLidně navedu, popř. ten šperk vymluvím, a řeknu si o spotřebič, který dosud na pořadu dne nebyl. Nemá to pro mě menší hodnotu a narozdíl od toho prstýnku může být ten spotřebič mnohem osobnější, protože vyjádřil mou skutečnou, nejen domnělou, osobní potřebu... chápeme se trochu?