Přidat odpověď

O odhadu dost pochybuji. Tady po asi 2 týdnech byl syn označen za hyperaktivního a "to jsme tu ještě neměli". No - nebyl jen zvyklý na to, dělat podle povelu. Dle jakýchsi měřítek měl umět v 5 to a ono, ale prostě ptž jsem neměla jak se věnovat současně jemu+malým dvojčatům + jsme se předtím půl roku stěhovali (počítám do toho pozvolné balení, stěhování, pozvolné vybalení a zabydlení) = nebyl na něj fakt téměř čas. Dnes je to jinak, vývoj šel neskonale dopředu, už normálně modeluje, kreslí, vybarvuje, stříhá...taky už na něj ten čas přecejen je . Ale po tomhle zážitku už mám důvěru mírně otřesenou.
Druhá věc je, že školní zralost musí být hodnocená i vzhledem k intelektu v rodině. Třeba vím, jak hrozně moc byl vidět na synovi skok - je prosincový, šel v 6 3/4. Jak i tak se prostě nějak v první třídě chytal (tak normálně) a dnes je jednozačně premiant třídy. Kdyby musel jít o půl roku dřív, věřím, že by to mohlo nadělat dost problém. Že by byl průšvih třeba i jen mu školu znechutit. A tohle jako nařizovat "už je zralý, koukejte ho nechat" . Myslím že by to mělo být dost na rodičích - jako matka jednoho srpnového (37tt) a dvou červnových nedonošenců (32tt)jsem dosti alergická na posílání do školy "shora". Grrr. Ptž si myslím to není jen o tom, že to zvládne, ale i o tom, jak se s tím bude muset prát a jak moc se bude muset vydat ze všech sil (a přesto třeba zažít frustraci).