Přidat odpověď

Obě děti mám na gymnáziu - dcera osmileté, super. O dětství určitě nepřišla, ovšem začala se narozdíl od ZŠ učit, což je dobré si zvyknout dříve než začne klepat na dveře maturita nebo VŠ (zažila jsem osobně na 4letém - nicmoc, bylo to prostě pozdě, následkem toho si mgr dodělávám v předdůchodovém věku).
Kroužky stíhala (teď je na rok v usa, tak je to jiné) v počtu 5 týdně.
Syn byl nejdřív na 8l., kde ok, akorát jezdil daleko. Tak udělal pak zk. na 6leté poblíž, ale tam již je bohužel znát, že ty děti jsou již "probrané" o ty, co šly na 8. Je to stejné gymnázium jako je dcera, takže ústavem či pedagogy to není, prostě celková úroveň třídy je slabší, nemotivuje synka k nějakým špičkovým výkonům, jsou tam potíže s kázní, trojky jsou již považovány skutečně za "dobré", v matice fyzice a chemii dokonce za skvělé.
Takže pokud na to dítě má, doporučuju víceletý čím dříve tím lépe, ovšem musí samo chtít, jinak by se to mohlo zvrtnout.
Moje děti tedy chtěly, i za cenu zmeny kolektivu.
Na základce měly pohodu (a hodnocení bez známek), škola a učení se jim neznechutilo, takže na gympl se vyloženě těšily a očekávaly (vědomy si klídkovosti své zš) "studijní" šok.