Přidat odpověď

Já to teď řeknu jenom stručně, protože musím jít ještě pověsit prádlo a taky nechci nikoho zbytečně dráždit.
ADHD je neurologický problém, který se časem lepšíi bez vnějších intervencí. Někteří odborníci si myslí, že je dobré děti medikovat, jiní tvrdí opak, každopádně se zdá, že dětem pomáhá dodržování určitých postupů, pomáhá jim to zvládat jinak běžné situace, které jsou ale pro ADHD děti příliš zatěžující.
ADHD je nová diagnóza, před nějakými pětadvaceto lety ani neexistovala, někdo tvrdí, že neexistuje ani teď .
Problém je ten, že vnějškově podobně se projevují i děti, jejichž problém má jiný základ. Jiný, než neurologický.
Takže je snadné se mýlit.
Rodiče se mohou mýlit nejsnáz (co se týče určení diagnózy), což je lehko pochopitelné. Učitelé skoro stejně často, protože na tohle nejsou školení, mohou jen ze zkušenosti odhadovat, ale nejsou od toho, aby dítě diagnostikovali, měli by jen být schopní rozpoznat potenciální problém a pak s ním, už pojmenovaným, pracovat.
Psycholog by se měl mýlit nejméně často, jenže realita je někde jinde, to ADHD je svým způsobem praktická věc, zkratka, za kterou se hodně schová, těžko se potvrzuje, vyvrací. Mezi rodiči a svým způsobem i mezi učitestvem je docela oblíbená, protože to znamená, že problém je pojmenovaný "neřešitelný", nikdo za něj nemůže, dítě dostane do školy i nadoma úlevy, se kterými se bohužel často pracue tak, že ve škole se přestanou snažit dítě vzdělávat, rodiče - pokud příčinou problému není ADHD- se pak přinejmenším diví, proč to nefunguje podle příriček o ADHD, často je ale ještě hůř.
Podle mě, vždycky, než se rozodne, že problém je ADHD, měl by dítě vidět nejen psycholog, ale i kompetentní doktor.
Dobrý psycholog může někdy velmi šetrně a bez léků srovnat problém, který vypadá skoro neřešitelně, jenže zrovna tak už jsem narazila na práci X psychologů, kteří .. teď přemýšlím, jak to říct, radši opatrně: moc svým klientům neprospěli.