Přidat odpověď

Podezření na ADHD u syna jsem měla delší dobu. V 1.třídě toto vyslovila i školní psycholožka a doporučila nám navštívit neurologa. Jednoho jsme navštívili, zkušenost děsivá. Poslal nás na psychiatrii, zkušenost ještě horší. Vyhledala jsem jiného neurologa na doporučení a tady se mi konečně dostalo rad a konkrétních postupů co a jak dělat. Bylo nám doporučeno vyšetření všech percepcí kvůli škole a především poruše fonematického sluchu s čímž by mohly býr spojené další oslabené oblasti. A nasadili jsme nootropika, což jsme dlouho zvažovali.
Já si tedy myslím, že u dětí kolem 3 let jako má Mish, už je celkem poznat, jestli jsou děti fakt jen divoké a nespolupracující nebo je to o ničem jiném. Ony ty děti jsou opravdu nesmírně náročné a kdo nezažil, nepochopí a pak trousí řeči o živějších dětech...To bych možná vypustila z pusy u 18ti měsíčních batolatech, ale u dětí starších bych si to fakt nedovolila přes obrazovku zlehčovat. A i kdyby to bylo "jen" tak, určitě by měl odborník poradit jak s výchovou, když Mish má pocit, že její metody selhávají...
Krom toho jedna diagnoza ADHD skrývá neuvěřitelné a nepřeberné množství různých typů dětí, nejsou stejné, nemají úplně stejné projevy a problémy, některé mají něco co jiné ne, každé také vyrůstá v jiných podmínkách takže nějaká šablona, podle které by se daly tyto děti identifikovat neexistuje. Přesto mají některé věci společné a zájmem rodičů je co nejvíce jim usnadnit život, zapojit je do kolektivů. Vždyť Mish nejde o přiklepnutí nějaké diagnozy aby si mohla říct UF, TAK TO MÁME...