Přidat odpověď

Známky, to je moje téma
Na školách, kam chodily naše děti, byly samé jedničky raritou i na nižším gymplu. Mně to, přiznám se, dost dlouho trvalo, než jsem si u dětí na horší známky zvykla. Dokonce jsem z nich vymámila slib, že čtyřky mít nebudou, což dcera dodržela, syn ne, ale jen jednou.
V kvartě se mi dokonce zdálo, že kluk má tak špatné známky, že snad na gymnázium vůbec nepatří. Vyžádala jsem si konzultaci s třídním a s ředitelem, abych se s nimi poradila. A oni ma mě koukali jak na pitomce, protože se jim synovy známky zdály naprosto OK, dokonce chválili jeho "vyhraněnost". Přestala jsem to tolik prožívat a s trojkami jsem se smířila (ale čtyřka z fyziky v oktávě mě stejně hrozně naštvala!).
J.