Přidat odpověď

Misch, já jsem pruďas. Spotřebiče vypojujem ze zásuvky, jojo na WC si taky hrajou (občas lovím věci, aby to neucpali). Očkem kontroluju a ječím. Mě už to neobtěžuje - hlas je moje zbraň . Hrátky s elektrikou bohužel milujou, lezou bráchům k PC a tam zapojujou a vytahujou kabely (živý). Tam zamykám celý pokoj, když tam lezou. Házet nenechám, chytnu za ruku v zápěstím, stisknu ne abych drtila - ale aby to cítili a zařvu. Fakt na ně zařvu, max. hlasitostí, zaječím. Jinak jsem v klidu. Ale za nepravosti prostě ječím a nekompromisně trestám. Šminky apod. - zamčené v kufříku. Jo knihy vytahují... Dřív trhali, teď jen občas. Rvu je do skříňky tlakem - aby byly na fest a nešly vyndat. Už jsem vymýšlela i šroubovací prkýnko před regál s knihama, ale teď ničej knihy bráchů, drahý encyklopedie je moc nezajímaj (jo před pár měsící to bylo X-krát denně). Vysvětlovat nemá smysl. Zaječer NE, uklidit zpět. Jednu dobu byly naskládané na skříni. Kluci milujou fixy - vše pokreslej - odebírám, čistím a u toho maximálně ječím . Momentálně mám počmáranou i lampu v ložnici , já to fakt neřeším. Léky mám ve skříňce mimo dosah, je zajištěná zámečkem. Prostě máme skříňky s ušima a za ty uši řetízek a zámek . Jinak ale s lékama si hrajou rádi, když najdou nějaké platíčko, hned chtěj vyloupávat. Ale to neberu jako jejich vinu, já jsem blbá, že jsem to nechala kde se mohli dostat . Prostě to bydlení je uzpůsobené škodivosti dětí. A myšlenku, že já si budu dopřávat duševní rozlet a děti jako budou poslušně se mnou , tu jsem opustila již dávno. V muzeu jsem byli jednou, náhodou sjem byla velmi miel překvapena, že kluci (i malí) dokázali vydržet asi 30 minut výkladu. Ale taky to bylo muzeum, kde měli mraky materiálů na webu, takže jsem si nastudovala výklad a prostě jsem jim to předala . No a vzteklé řvaní, mlůácení sebou o zem...to je denně. Ale oni už to moc dlouho nevydržej, páč já se vždycky rozesměju (ty se ale krásně vztekách beruško moje, aby ti náhodou nevlezla moucha do krku, pozor na to...) a ono když se máma dobře baví, tak to jaksi nemá ten efekt . A přestanou - za minutku. No ale chce to mít pevné nervy a max. oporu v partnerovi. Věřím že tví kluci jsou horší, ale zase já ty naše fakt považuju za milá hodná zlatíčka, i když ledacos páchaj. A i oni mě občas zkusí bouchnout - chá, vybuchnu jak papapiňák. Obvykle pak dítě řve, vzteká se, pak přestane. Na chvíli toho nechá. Zkouší to znova - ale však jednou se to naučí. Tak vyletím zase a zase a zase . Kdykoli to zkusí, stejná odezva ode mě. Ale pardon - vysvětlování to teda není , max. na úrovni "fuj fuj, to nesmíš" - značnou hlasitostí . Vysvětlování funguje až tak na toho 5-tiletého. Jinak "venku" jsou naši kluci považovaní za mimořádně hodné . Nikdo by netrefil, co doma vyváděj.