Přidat odpověď

Insulo, dokud nezkusíš, tak nevíš
Začala jsem pracovat po 6,5 letech a úplně jsem byla na prášky když jsem šla na 1. konkurz! Myslela jsem si, že v cestovkách budu 100 let za opicema a budu tam za vola a pak jsem zírala, jak jsem vlastně pokroková v našem regionu
Nakonec jsem práci nepřijala, protože se mi vůbec nelíbilo jak byla cestovka vedená.
Dnes pracuju pro známého - zaučuju se, učíme zkoušíme se spolu sladit, jestli nám spolu pracovat půjde a od nového roku nejspíš na ostro začnu pro něj pracovat. Měla jsem opět obavy, jak to či ono a jsem zatím mile překvapená, že to jde.
Před lety jsem začala pracovat v cestovce, kde chtěli znalost angličtiny, němčiny... nemohla jsem ve výborné znalosti nabídnout ani jedno a přesto mě vzali. Němčinu jsem se učila roky roky před tím a najednou jsem zírala, jak to jde snadno se rozmluvit. Dnes už zase nevím vůbec nic, ale když mě manžel učí angličtinu, tak mi automaticky vyskakují německé věty, slovíčka... takže známka, že v hlavě to mám
Ono jak člověk musí, tak musí a je to úplně jiné než když nemusíš.
Jde Ti o něco? Pokud ne, tak to zkus a uvidíš
Nějaký individuální kurz němčiny bych pořešila ale já sama osobě okamžitě a na nic bych nečekala.