Andrejko, to je smutný příběh.
Každopádně odpustit jí to musíš, teď ale myslím, takový ten vnitřní úklid pro tebe a pro tvého synka, abys pak ten hněv nemusela jednou mít proti němu. Jestli se to zlepší s mamkou, to je ve hvězdách.
Řeším teď něco podobného, ale já jsem se vymezovala vůči máminýmu kritizování. Taky už nejsme ve styku, jak jsme byly a jak bych si moc přála, přestala nám pomáhat, ale na druhou stranu jsem mnohem klidnější, protože mi nekecá do výchovy, nepěstuje ve mně pocity viny a tak.
Prostě ty mámy musí pochopit, že jsme dospělé, že žijeme nějak a že to musí respektovat a nebo taky ne, ale pak nás nebudou mít a my nebudeme mít je a děti nebudou mít babičky.