Přidat odpověď

Měla jsem to vlastně stejně jako ty.Měsíc na VŠ a zjistila jsem,že jsem už víc než měsíc těhotná.Moje mamča z toho taky byla zklamaná (taky si přála,abych studovala-jí to nevyšlo,jen proto,že děda odešel ze strany KSČ).Ale smířila se s tím.K ničemu mě nenutila.A jsem za to ráda.U nás si potrat nutil přítelův táta.Má mladou ženu a s ní malé děti a na dědečka se necítil.Přítel taky chvíli pochyboval,ale já si do toho nenechala kecat.Živit nás nemusí,tak je to jen jeho problém.Nakonec se s vnukem smířil ještě před porodem.Když jsme chtěli druhé,opět nesouhlasil a taky to dceři teď dává trochu najevo

Já bych mamce odpustila.Jestli jí to opravdu mrzí,tak bych neváhala.Vím jaké to je.Se svojí mámou jsem taky chvíli nemluvila,obě nás to mrzelo a dlouho nám trvalo než jsme si to vyříkaly.Ale jsem ráda,že jsme se usmířily a moje děti mají tu nejúžasnější babičku na světě