Přidat odpověď

Odpustit není totéž, co zapomenout, že se to stalo. Zapomínat bys neměla a odpuštění je tvé výsostné právo, ne povinnost. Ale upřímně: Co budeš mít z toho, když se celý zbytek života (a ve tvém věku je to ještě hodně dlouhý zbytek) budeš zlobit na matku a dělat, že neexistuje? Bylo by logické, aby ona udělala první krok, ale jestli si myslíš, že jí odpustit dokážeš (třeba i až za nějakou dobu, až se z ní stane fajn babička), tak klidně riskni ten první krok sama. Když to vyjde, získáš zpátky mamku, když ne, o nic oproti současnosti nepřijdeš, jen doporučuju si někde v soukromí hlasitě a sprostě zanadávat.