Přidat odpověď

Andrejko,
moje máma je bohužel podobný typ. Kdykoliv se mi děje něco složitého, stresového, když bych potřebovala její pomoc a podporu, mámě se to v hlavě nějak přesmykne, a chce, abych litovala já ji... Je to hrozné, ale zlomilo se to ve mně ve chvíli, kdy jsem ležela po těžkém porodu ukončeném sc, měla jsem problém podat si pití, psychicky jsem byla na dně ("neumím porodit dítě") a ona blokovala mého muže na telefonu iracionálními obviněními a esemeskami terorizovala tchýni...
Pak se uklidní, polovinu věcí, co říkala a dělala, zapomene a snaží se navázat, jako by se nic nestalo. A mně nezbude, než jí to odpustit, protože je to holt moje máma a ukončit s ní vztahy by mě bolelo úplně stejně.
Ale musím prostě už navždycky počítat s tím, že v příští krizi udělá průser zase...