Přidat odpověď

Ptáš se na smíření, nebo odpuštění? Smířit se je těžké, ale pod vlivem vánoc to myslím může jít. Odpuštění je nesmírně těžké a v situaci, jako jsi ty, by to - troufám si tvrdit - většina lidí nedokázala.
Někdy si opuštění - se kterým ta druhá osoba nesouvisí, to je proces v tobě a je víc o tobě, než o ní - plete s pouhým smířením. Kdyby jsi jí odpustila, vůbec by jsi neřešila, zda za ní jít či ne.

Já navrhuju se pokusit smířit. K odpuštění je ještě daleko...

Jinak ale v této situaci by první krok měla udělat tvá matka, protože ty jsi nic špatného neudělala. Ona ano. Pokud dobře počítám, měla už více než rok na to, smířit se s tvým těhotenstvím a dítětem, to není žádný prvotní šok, který bych možná zažila taky, otěhotnět moje dítko takto brzo... a vyčítat dítěti zkažený život, děs.
POkus se s ní smířit, a až k tomu dospěješ, bez ohledu na výsledek smíření - odpustit. Odpustit někomu jde i bez smíření se s ním, a naopak, lidi se smiřují, ale v hlouby duše neodpouštějí...