Přidat odpověď

Myslím si totéž co Maťa: mám o něco s dětmi přišla, je to vlastní sebeprojekce.
Ten nátlak na potrat ap. byl hnusnej.
Sama nevím, jak bych to rozchodila být na Tvém místě.

Horama napsala perfektní komentáře: neomlouvej se, nabídni cestu. (Taky ten o usmíření x odpuštění)
Seš silnější, můžeš si to dovolit. Já bych volila neutrální půdu - ne u ní, abys nemusela prchat, nebyli tam další lidi, její prostředí, její výhoda, ale ani u vás - těžko ji budeš vyhazovat, to by nebylo dobré. Někde v restauraci na kávě nebo na obědě - jednak to cizí prostředí lidi brzdí v chování (ne vždy, ale často ano), a druhak a hlavně můžeš kdykoli v klidu odejít. Vzala bych s sebou syna a manžela a ji pozvala samotnou (táta tady asi nehraje, jestli jsem pochopila). Chovala bych se mile, vstřícně normálně, za nic bych se neomlouvala. Můžete si něco málo vyříkat, nebo ne, můžeš v klidu říct, co Tě od ní mrzelo, třeba ona řekne, že to tak nemyslela, moc bych nečekala a vzala bych to. Pokud se bude chovat blbě, bude Ti něco vyčítat, bude hnusná na vnuka, na manžela, poslala bych ji s klidem do pr.
Seš dospělá, je to Tvůj život, Tvoje zodpovědnost, Tvoje rozhodnutí. Pokud se ona nebude chovat rámcově slušně, tak bych přerušila styky - posílala bych jí přání k narozeninám a na Vánoce a to by bylo všechno.
Třeba neví, jak na to, neumí se Ti omluvit, neumí přiznat chybu... Smutné, ale rodiče vůči dětem nějak nezvládají občas... Tak třeba bude vděčná a pomalu, postupně to dáte nějak do kupy. Postupovala bych opatrně, pomalu, nic velkého bych si neslibovala ani neriskovala a rozhodně se nevystavuj situacím, kdy bys mohla podlehnout tomu, že jako ano ano, ona měla pravdu s tím zkaženým životem.
Mám kamarádku, vdala se brzo, studovala na VŠ, ještě za totáče. Jedno dítě, druhé dítě... Tak skončila školu, nemohla přece studovat s 2 dětma, že.
Tak potom studovala s 5, a než dostudovala, měla jich 6. To už bylo teda dálkově, ale co všechno u toho stíhala dalšího, to bylo obdivuhodné!
Studovat můžeš vždycky, dneska to jde i s dětma, i při práci, i při práci s dětma, ale Petřík je jen jeden. (Nehledě na rizika, že další se nemusí povést, nebo by se po zákroku nemuselo povést, nebo by Tě to do konce života mrzelo.... Hlavně je super, že jste se nedali mámou strhnout ke kroku, který jste nechtěli.
A taky je super, že máš tak fajn tchýni. Ta Ti určitě pohlídá, jestli začneš studovat.
Tak hlavu vzhůru a směle do toho!