Přidat odpověď

Štěpánko, ještě před pár lety, možná i před jedním rokem bych ti řekla,že mám pcit,že ta výchova se podílí jen minimální měrou..A to proto, že jsem se u Davida mohla stavět na hlavu, mohla jsem obejítnejlepší psychology, přečíst milion knížek,snažit se, věnovat se mu, jak to jen šlo-a taky jsem fakt všechno dělala a prd platný, pořád to bylo obtížně vychovávatelný dítě, jehož chování šlo často mimo mý chápání a často jsem se obviňovala,že jsem asi neschopná, když mají všichni okolo takový "normální" a "vychovaný" děti...
A pak tu byl Denis, takový slunečný dítě, sice trochu mimoň a bordelář, ale prostě takový to samovychovávací,v životě žádnej problém, žádný ječení před autíčkem na desetikorunu, všude oblíbenej-a mě najednou dostal do tý pozice tý "schopný" matky, ke která často ty nešťastnice od dětí jako byl David, jen vzhlížely...

Ale dneska přece jen občas už nějaký plody tý energie,kterou jsem do nich vkládala a vkládám, občas vidím-ač se mi to zdálo nemožný. Co já vím,co udělá puberta, ale aspoň mám čistý svědomí, že jsem dělala,co jsem mohla-a prostě ten vliv výchovy vidím přece už jako trochu větší...Malinko...