Přidat odpověď

Nejančíš, je to nepříjemné.

Já jsem se vždycky bála víc venku než doma. Rodiče mě vychovávali tak, že radši mi dovolí být na nějaké akci dýl, jen abych nikdy nešla sama. Než se narodily děti, chodíval mi manžel naproti, když jsem se vracela pozdě, pak jsem radši začala víc jezdit autem, ale i tak mám nepříjemný pocit.

V bytě jsem se nikdy moc nebála. Teď jsme ve velkém domě a netuším, jak se budu cítit, až manžel na týden odjede.
Když jdu otevřít (i ve dne), beru si s sebou psa, to je tak jediné zabezpečení.