Přidat odpověď

Neviditelná, opravdu je to "nebezpečné", máš správnou úvahu
Já mám možná "štěstí" na chlapa, anebo na svoji celkem přísnou povahu Ale oprostit se od "okovů" jeho rodičů mi trvalo 3 roky (to oproštění znamenalo, že jsem přestala jezdit na návštěvy s manželem kdykoliv si zamanul, protože "Když tam přijedu sám, řeknou že je nemáš ráda" ). Dokonce mužovi bylo oznámeno, ať se vrátí i s (dosplěým) bráchou domů, že je nic nebaví Muž si je už ale celkem drží od těla, dokonce už i připouští, že jim jednou vrátí klíče od bytu (zááázrak)
Ale asi by tam měly být aspoň ty předpoklady. že třeba budete bydlet sami, a třeba ty svátky budete slavit svoje. Naše první vánoce jsme slavili aspoň "naoko" sami v tom smyslu, že jsme jeli k jeho rodičům až někdy kolem 8 večer, nepočítalo se s tím, že jakoby jedinou večeři budeme mít u nich. No a postupem času je to lepší a lepší, loni jsme tam jeli 25., teď tam asi pojedeme až 26. ... Musí tam být nějaká snaha nevyhovět matince za každou cenu no....