Přidat odpověď

Ahojky,
jsem na pokraji nervového zhroucení.
Manžela kdysi přetáhla jedna firma k sobě jako odborníka přez nějaké grafické práce. Po nějaké době mu vzali kancelář a teď mu víceméně zrušili pozici s tím že má dělat něco co nikdy dělat nechtěl. Byl se ptát na svém bývalém pracovišti na práci ale tam ho zpět nevzali protože měl moc vysoké finanční nároky (chtěl tolik kolik měl když od nich odcházel - což je o cca 8.000,- hrubého míň než má teď) V současné práci mu jde šéf po krku protože tím že dělá to co dělat nechtěl tak v té práci občas udělá chybu apod. Navíc mu šéf vytknul že firmu stojí moc peněz (má služební auto má to cca 50 Km tam a 50 zpět) Teď se v jeho práci dělali úsporná opatření a tak jim sebrali stravenkya musí si platit i benzín do práce (zatím jsme platili jen soukromé Km) čímž přijdeme měsíčně o cca 3.000,- V létě mu šéf řekl že kdyby se propouštělo že by byl mezi prvními. A tak se pořád bojím kdy přijde s tím že už to nastalo.
Poptával se už u druhé firmi ale tam mu šéf řekl že než se k němu dostali jeho papíry že už měli vybráno....je na něm vidět že je z každého neúspěchu víc a víc na dně a já taky. Má takový blbý obor vzdělání je obalový konstruktér a grafik....prostě moc úzce specializované než aby si našel nějakou práci v pohodě. Taky je diplomovaný technik...ale všude požadují praxi kterou on nemá.
Já se hrozně bojím že o práci opravdu přijde a už si žádnou nenajde...
Jsem v takový depce že jsem dneska vybuchla a rozbrečela jsem se před dcerou. Dokonce jsem mu i řekla že mě už i napadlo že se s dětma zabiju aby prostě živil jen sám sebe a nemusel být zodpovědná za nás.....nevím jak z tý deprese ven. Pořád brečím, už se s dětma nesměju a když se na mě koukne náš 11-ti měsíční syn a roztomile se zatváří tak mě to akorát rozbrečí a říkám si že jsme ho neměli mít....že jsme se měli spokojit jen s dcerou apod. Je mi z toho tak zle že jsem od nervů teď od pátku zhubla už cca 4 Kg což se mi nikdy nestalo,jsem tip který když má nervy tak jen jí a přibírá.....
JAK Z TOHO VEN????