Přidat odpověď

Tragiko, já jsem ho na tu soukromou školu nedala proto, abych měla klid, ale proto, že slibovala kvalitní výuku a přístup k dětem, jenže ona to stejně nesplňovala, o odchodu jsem stejně uvažovala, ale jelikož má škola jen první stupeň a školy nelze měnit kvůli psychice dítěte jak ponožky, říkala jsem si, že už to tam nějak doklepem, syn tam měl totiž konečně kamarády. V této situaci tam setrvat už ale nechci, to by nikam nevedlo.
Já mám z gymnázia taky strach a určitě nebudu vybírat klasický gympl, do jakého jsem chodila já. Problém je, že fakt nevím o kvalitní základce s dobrým druhým stupněm. Syn je hodně chytrý, baví ho spousta věcí a když nebude v podnětném prostředí, zájem ztratí a navíc bude ještě otravnější.
Na druhém stupni bych ho učit už doma nemohla, jednak nemám předpoklady (tam už jsou jiné podmínky, jestli se nepletu), ani dostatek znalostí, ani čas a taky si myslím, že syn mezi lidi potřebuje.
Byli jsme už u několika psychologů, diagnózu žádnou nemá, teď to vypadá na mírnou ADHD, kterou zřejmě v nižších ročnících převážila přirozená inteligence, takže jí nikdo neodhalil a co se týče chování, poslední psycholožka to zhodnotila jako povahový rys. Teď je objednaný na další vyšetření ke speciálnímu psychologovi zaměřenému na nadané děti, no snad nám poradí, jak se s tím dá pracovat.