Milado, gratuluji ti k skvělým dětem, stoprocentně bezpečné domácnosti, atd. a musím přiznat, že ti trochu závidím. Já ten tříhlavý cirkus prostě musím vláčet všude sebou, i když je jedno dítko uřvané z nedospání, druhé mrzuté z mého pozdního příchodu do školky, třetí naštvané, že musí sedět na kočárku.... A tak si říkám, jestli nakonec nejsem chorobně úzkostlivá, když pětileté, tříleté a desetiměsíční dítě (vcelku ani kus po kuse)nenechám doma samotné?
Co dodat. Snad jen to, že ti přeji, aby ti to vycházelo tak jako dosud a nikdy nenastal okamžik, od kterého by ses doživotně tloukla do hlavy, že tě kdy něco takového vůbec napadlo.
Předchozí