Přidat odpověď
Jednou po ranní scéně, že si ty odporné hnusné střevíčky neobuje,( den předtím si je nadšená sama v obchodě vybrala) si manžel hodil cca 3letou příšeru přes rameno a odnesl ji do školky, aby stihla loutkové divadlo.
Párkrát jsem se ráno při oblíkání rozbrečela, několikrát ji ztloukla, pak to nějak vyšumělo, vstáváme v půl 8 a oblíkne s v cukuletu, snídaní se nezabýváme, v 8 je ve školce.
Cca od 5 let už mám pocit že nežijem na bitevním poli, do té doby to bylo s dcerou jen o přežití, nezešílet, nepřizabít ji.
Zlatí chlapečci, jejich období vzdoru byl čajíček.
Předchozí