Já jsem tedy už skoro 6 let (abych nekecala, jednou za rok se dočkám) a začíná mi z toho pěkně hrabat. A začínám se obávat, že už se ho asi nedožiju
Stačí, abych byla v blízkosti ucházejícího chlapa a jsem z toho na prášky.
Jak by jste to řešili?
Začínám mít obavy sama ze sebe...
PS - komu se to bude zdát pohoršující, nechť nečte, diskusi zakládám po probděné noci, kdy se mi vše honí hlavou a potřebuji si to rozpitvat. Sice nim nevyřeším, asi to ani nejde, ale jak už jsem si všimla - když něco pěkně rozeberu, jsem schopna to pustit z hlavy a můžu fungovat dál, vlastně vypustím tzv. ventil