Přidat odpověď

Jinak my seznamy "Ježíškovi" nepíšeme, o dárcích se taky moc nebavíme. Zdobíme byt, pečeme cukroví (spolu), mluvíme o tom, že navštívíme babičku i dědečky, děti se těší na "Ježíška" (hm, vypadá to, že ani letos se pravdu nedozví, prostředník v tom má jasno a hotovo, tak mu to nebudu kazit ), že budou i dárky ví, neříkají co chtějí k vánocům, ale co by chtěli tak nějak obecně. Tajně zapisuju, pak něco koupím. I mimo přání.

Ale já psala k tématu. Z mého pohledu zakladatelka chce potěšit syna a hlavně nezklamat babičku. I darující chce být potěšen, a to zpětnou vazbou. A je potřeba vybalancovat reakci syna, aby nejančil, ale ani nebyl učen předstírat jásot nad nesmysly (protože pak ty nesmysly bude dostávat pořád), a mezi snahou babičky potěšit vnuka a umanutě trvat na tom, že dá co sama chce bez ohledu na následky... vánoce mají být nejen o dárcích, jsou o atmosféře a o emocích, a tu může zkazit jak hysterie ze strany synka tak ze strany babičky, která trvá na špatně zvoleném dárku...