Přidat odpověď

Gordito, ja mam za sebou dost neprijemny bolestivy a na zaveru velmi dramaticky porod s castou kontroli a oxytocinem a prirozeny mimoklinicky porod. Neslo tak moc o intenzitu bolesti ale o schopnost se s nemi vyrovnat: kdyz se mnou nikdo nemluvil, citila jsem jen pratelkou podporu a velikanskou diskretnost, tak jsem byla celou dobu jakoby transu, ve svych predstavech, odvadela jsem tu silu takovym hlubokym otevrenym aaaaaa, a bylo mi dobre, tak radostne, rekla bych.

Dorotovaci faze byla dost krusna, to jsem kricela na plno, ale zase na rozdil od toho medicinskeho porodu, kde mne hnali na kozu a tam jsem propadla beznadeji, ze s tim si neporadim - tam jsem to vzdala i s tim, ze ted oba umreme, pri tom prirozenym hledala jsem polohu, a se zmenou, kdyz jsem se ztrefila, prisla i uleva, ty bolesti zase byly takove "produktivni". Zaverecna faze a vse nasledujici bylo pro mne neskutecne prijemny zazitek, kdyz jsem slysela andelske chory a zazila absolutni stesti a splynula se celosvetovou harmonii.

Tak hodne sily a hodne radosti