Přidat odpověď

Z vlastní zkušenosti si pamatuji, že jsem četla jednu knihu za druhou a vracela se k nim. tak to bylo od chvíle, co jsem se naučila číst. Takže ještě než jsem šla do školy a než se vůbec začal vést ve škole čtenářský deník, tak jsem měla přečteny hory knih a tudíž jsem to brala jako nudnou formalitu, protože jsem stejně nestíhala vše zapisovat tak, jak bych chtěla. U Ronyho je to stejné. Doma má knihy přečteny už hezky dlouho, z knihovny to je také jedna za druhou, takže by to nestíhal zapisovat a já také ne. Ale vracíme se spolu ke knihám, povídáme si o nich, ptám se ho, co zrovna čte, když se směje, přečte mi úryvek a já si to vybavím a tak se smějem spolu atd. Ale viděla jsem u hodnocení také jeden krásný čtenářšký deník, kde měli zapsanou každou knihu i s obrázkem - bylo to období dvou let - knih bylo tolik, kolik by Rony přečetl asi za týden. Takže záleží asi individuálně na čtenáři