Přidat odpověď

Syn má díky PPP od druhé třídy (nyní 6. třída) papír na to, že má SPU (specifické poruchy učení, konkrétně disorthografie a počínající dyslexie) a škole doporučili vypracovat mu individuální studijní plán, individuální přístup a - například - z jazyků má být zkoušen hlavně ústně, domácí úkoly dostává kratší, než spolužáci, po diktátu má více času na opravu atd.
Do té doby měl sešity plné červeného přepisování, červených vykřičníků a cítil se jako blbeček. Od doby individuálního studijního plánu mu píučka píše opravy zeleně, když je cvičení hodně špatně, nepíše známku ale počet chyb, případně nějakou poučku jako "Zopakuj si vyjmenovaná slova po M!" a pak ho z téhože cvičení při další hodině ústně vyzkouší, a on platí ve třídě za jednoho z nejlepších angličtinářů a cítí se dobře a učí se Aj rád i přesto, že v písemných testech nenapíše dobře vůbec nic, za což je kárán více mnou, než píučkou.
Chodíme každé 2 roky na "přezkoumání", respektive na vypracování nových doporučení.
Takže pro nás PPP rozhodně ztráta času nebyla.
Ovšem papír sám nestačí, chce to rozumnou píučku, která na to přistoupí a bude si s těmi doporučeními vědět rady. (Dcera měla takovou babiznu celý první stupeň.)