Přidat názor k článku Pan Dolejš jde k ústavnímu soudu

Stáňo,

takže jestli ti dobře rozumím, pokud mě někdo poškodí tím, že porušil zákon (a tím neplacení alimentů, jestli sis nevšimla, tak Lukášův otec na něj neplatí ŽÁDNÉ alimenty, nejen ty zvýšené) tak si mám místo toho, abych se právní cestou domohla toho, na co mám nárok, radši kleknout na kolena a modlit se? Vždyť on by se chudák z toho taky mohl zhroutit.

Co na tom, že se Daniela sama stará o synka a kandidát na zhroucení je tedy spíš ona. Co na tom, že ona si své povinnosti plní na 250 %, kdežto "otec" se na ně úplně vykašlal.

A to s tím prostěradlem (mimochodem na takovou pámbíčkářku jako jsi ty dost nechutné přirovnání), jak moc myslíš, že je pravděpodobné, že máma od dvouměsíčního dítěte od sebe sama odežene jeho milujícího a vzorného otce, v době, kdy ho potřebuje snad nejvíc? Nebo je spíš pravděpodobnější, že se ten "otec" sebere a odejde sám od sebe, protože s manželkou nic není a s dítětem je moc práce?

Z tvého příspěvku mi vyplývá jediné - podpora těch, kteří kašlou na svoje povinnosti a mají natolik drzé čelo a silný žaludek, že si nic nedělají ani ze soudů. Domoci se práva na těchto lidech je o nervy, to je snad jediná pravdivá věc, co jsi napsala. ALe tvůj závěr vypadá takto:

- když je to tak těžké, tak je lépe to vzdát
- ten, kdo se i přes obtíže pokouší prosadit spravedlnost, by to neměl dělat, protože jinak je ten špatný
- tudíž nejúspěšnější bude ten, kdo je nejvíc nestydatý a dokáže se nejnepříjemněji příčit.

Takhle nějak jsi to myslela? Holky mají pravdu, i mně je z tebe na blití.