Přidat odpověď

Tak moje holka je o rok starší jak tvůj špunt a pořád skoro to samý.U takto malýho dítěte jsem se vůbec nepokoušela nějaké hranice nastavovat, to bych pořád jen řvala a řvala. Snažím se dítě nemlátit, ale když potřebujeme někam odejít a ona se vzteká, že se oblíkat nebude, tak ji klidně plesknu, to se potom přestane vzpouzet a začne brečet a řvát tuuuliiit...tak se tulíme
Párkrát jsem ji už pleskla po papuli a po zadečku a potom mi to bylo líto, protože to bylo zbytečné.
Místo toho spíš teď už použiji pevný stisk a trochu s ní zatřesu a zařvu na ni...to neradím..vím, že je to děsný.
V tomto věku jsem používala spíš odvádění pozornosti a přemísťování z místa na místo silou.
Momentálně už se snažím víceméně úspěšně domlouvat technikou zaseknuté gramofonové desky..Rozháže tuštičky, tak nad ní stojím a omýlám ať to uklidí tak dlouho, až to udělá.
Myslím, že správně vychovávat je nesmírně těžké a chce to spoustu sebeovládání a trpělivosti. Moc ti neporadím, sama bych potřebovala.