Přidat odpověď

Beny, to máš hrozně těžký. Já jsem si po skoro 7 letech jakž takž zvykla, ale přiznávám, že docela často cítím stesk po rodné domovině a lidech, který zůstali o 300 km jinde. Máme tu už fůru známých oblíbenějších, míň oblíbených - pomohla tomu i církev kam docházíme, ale pořád nám chybí tak nějak temperametně a pocitově to co jsme nechali v rodných končinách. Nejde mi často ani o rodinu jako takovou jako opravdu i ty kamarády, blízké známé, který nás viděli vyrůstat, ke kterým máme opravdu citově blízko... Teď před pár týdny jsem se zaregistrovala na Facebooku a jsem úplně hotová blahem z toho, že můžu být ve spojení se spolužáky ze ZŠ, se sestrou od mojí nej kamarádky, kterou znám od svých 2 let... prostě se z velké části realizuju přes Facebook, Skype... stýská-li se mi moc. Není to totéž, co osobní návštěva, to ne! Ale docela to funguje moct si s nimi popovídat a být v obraze, co kdo dělá...
Jinak my už jsme v tom až po uši od chvíle, co starší dcera je tady v ZŠ... My občas vzpomeneme, že bychom mohli jít zpátky na Moravu, ale pro naši holku už není Morava "domů" Možná jednou s manželem na důchod budeme chtít DOMŮ a nebo už budeme tak moc zvyklí tady, že pro nás DOMA bude tady příp. v naší vysněné chaloupce někde na Vysočině