Přidat odpověď

Ahoj, holky, potřebuju se zase vypovídat. Zase řeším vztah já a máma. Možná si někdo vzpomenete, že jsem tu řešila na začátku léta, že jsme se s mámou chytly, protože mi kafrala do výchovy dětí, řekla jsem jí, že je kráva. Urazila se. Za tu krávu jsem se omluvila, nicméně jsem jí napsala, že jsem dospělá a že si budu dělat věci po svém. Občas jsem pak zkusila jí pozvat na návštěvu nebo něco a na to odpověděla, že se jí to nehodí a tečka. V září měl starší syn svátek, tak volala, že pro něj má nějaké dárky, přitom jsem se dozvěděla, že jí při prevenci našli rakovinu tlustého střeva, chodí na ozařování, že je to malé a bude to určitě ok. Vyzvedla jsem si u nich dárky pro kluky, vypadala dobře, aniž by to řekla, čekala že půjdeme nahoru všichni, což jsem už předem psala, že ne, protože jsem nevěděla jak na tom je. Na konci října tu byla na návštěvě, mladší syn měl 2. narozeniny, tak přinesla nějaké dárky. Tak jsem se radovala, že to mezi námi zase bude lepší. Na začátku prosince jsem psala tátovi blahopřejnou sms, měl svátek, a ptala jsem se, jak se mají. Na to napsal, že děkuje a zdraví. Dneska jsem psala sms k svátku švagrové a dozvěděla jsem se, že moje máma má po operaci rakoviny, prý plánovaná operace. Proč to, sakra, nevím?! Proč se mnou nekomunikují o takhle vážných věcech?! Jsem naštvaná. Volat tam nechci, protože bych jí za to vynadala, a to fakt nechci, proto to řeším tady. Manžel mně do telefonování nutí, ale já mám fakt strach, co bych jí řekla, jsem dost temperamentní. On to se mnou vůbec neumí. Nevím, jak to teď řešit, jestli se teda chovat, jakože nic nevím, nebo co. Já jí za pár dní, až to zpracuju zavolám, ale hrozně mi je líto, že se mnou zachází takovým způsobem. My jsme nikdy neměly dobrý vztahy, nikdy jsem pro ní nebyla dost dobrá. Trochu se to zlepšilo, když se narodil starší, hodně nám pomáhala, finančně, chodila hlídat a na návštěvy, byla jsem jí vděčná, na druhou stranu mi kafrala do všeho. Starší je trochu opožděnej, furt jsem to měla na talíři. Teď, když jsem jí řekla, že čekáme třetí dítě, mi řekla, že to je v pr..li a přitom tohle není běžný její slovník, to bylo zrovna v době toho ozařování, tak jsem to přičítala nervům, ale stejně mně to zranilo. Neumím s ní komunikovat, na jednu stranu jsem ráda, že mám od ní klid, na druhou mně to hrozně mrzí, mámu mám jen jednu, že jo. Prostě se v tom tak babrám a nenacházím z toho cestu. Ani nevím, jak to mám zakončit, co od vás potřebuju, jen chci napsat, že mně to fakt moc bolí a že nevím, jak dál.