Přidat odpověď

Máme to podobně jako zatím většina tady. Platili jsme nájem, udržovali byt v pronájmu jeden rok, kdy manžel pracoval dnem i nocí, abychom na hypotéku dosáhli. Potom jsme si řekli "dost". Promysleli jsme si, jak na to či ono, manžel zašel do Spořky atd. no a máme "náš" byt, ale cokoliv si v tom bytě uděláme je náš, včetně toho, jak na nás koukají sousedé... a ne že jsme cpali peníze do bytu někoho cizího; taky nenakupujeme zbůhdarma nábytek, který nám pak na našem byl na prd + to vnímáme tak, že stejně jako bysme museli někde platit nájem (ve stejné výši co máme hypotéku), tak ho stejně platit musíme nebo se s námi pronajímatel nebude bavit ani omylem víc než hypoteční banka - to spíš banka odloží splácení, či se s ní dá jednat o různých možnostech... a hlavně byt bereme taky coby investici do našeho stáří. Neumím si představit potom na stará kolena nemít na podnájem, který leze výš a výš a dolů asi hned tak nepůjde.