Přidat odpověď

Naše druhé dítě-syn, je na mě taky hdoně závislý. V podstatě ho nikdo krom mojí maminky nehlídá. Od narození proplakal celé dny, pomohlo jen nošení v šátku, kdy mě cítil, slyšel, viděl. Absolvovali jsme vyšetření na neurologii v jeho 4 měsících. Nenašli nic nenormálního, neuroložka mi řekla, že ani lékaři u takhle malého dítěte většinou nedokážou nic najít. Že ho mám dál šátkovat a dát mu pocit bezpečí. Jinak se vyvíjel normálně, je velmi šikovný, v lecčems dopředu.
Kolem 6-7 měsíců se to zlepšilo, už jsem ho nemusela pořád nosit, mohla jsem ho i položit, ale musel mě mít na očích. Te´d mu jsou dva roky, kdy si zahraje, můžu si dojít i sama na záchod nebo přiložit do kotle. Jinak je ale pořád u mě nebo u babičky. Chodím na kurz, kde je pro něj zajištěno hlídání (soukromá školička). Dokázal tam vydržet teď naposled, po půlhodinovém řevu se jakž takž uklidnil a byl v pohodě, vydržel tam ty 4 hodiny beze mě. předtím ale všechny pokusy končili neuvěřitelným řevem, pláčem, kopáním, pliváním...Hrůza.

Radím vydržet, nesnažit se ho nutit, rozhodně ho za to netrestat a už vůbe cnepolívat studenou vodou. takoví lidé by měli dostat pár facek. Babička mi vyprávěla, jak dítě její kamarádky po takovém zákroku upadlo do bezvědomí, zjistili poté, že má nemocné srdíčko.

Podle mě je v roce ještě maličký. Ale chápu, že to maminku unavuje a vyčerpá. Taky jsem z toho často vyřízená.