Přidávám se k Žluťáskovi. Bolelo to jako čert, myslela jsem, že to nevydržím. Pak jsem se přestala zaměřovat na svoji bolest a začala vnímat, jakou sílu musí vyvinout malý, když se prodírá úzkým potrubím ven a že se nemá ke všemu vlastně od čeho odrazit
Tenhle pohled mi naprosto překvapivě změnil pocit ukrutné bolesti v sounáležitost s miminkem. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Pak si pamatuju, že po porodu jsem měla pocit, že bych šla klidně rodit znovu. Já, která měla z porodu panický strach