Přidat odpověď

Už od malinka jsem viděla utrpení ,které prožívali moji blízcí. Strýce postihla v 40 mrtvice a ochrnul, teta se o něj staral jak mohla,snažila jsem se ho aspon nějak povzbudit, ale bylo to strašné, děda umíral dva roky na rakovinu plic, další děda měl cukrovku a přišel o obě nohy, jak byl zlý raděi nebudu ani psát ani hodnotit, babička zemřel před dvěma lety na nádor na mozku, doted je pro mě šílené se smířit s tím, že tak vitální a veselá osoba se změnila v naprostou tělesnou trosku, která se ke konci už ani nemohla hýbat, ale mozek fungoval na 100 %. A co mi to přineslo, že se děsím, abych tak nedopadla taky.