Přidat odpověď

Ahoj,
já mám pětiletou a je to s věkem čím dál horší. Pořád čekám, kdy z toho "vyroste" a nic. Neposlouchá, všechno opakuju 100x až musím začít řvát, jinak mě nevnímá. Pořád chce pozornost, abych si s ní něco hrála, 100x mě volá, abych se na něco přišla podívat, vzteká se kvůli každý blbosti a hlavně mluví šíleně nahlas, má pisklák a do toho furt skáče a zpívá. Manžel pracuje vnoci, takže spí přes den a já snad milionkrát za den řeknu "Dany neřvi, mluv potichu"...ale jde to jedním uchem tam, druhým ven. Malýho nemůžu přes den uspat,musím ho natřásat v náručí, včera už jsem necítila levý rameno a krk. Jak ho položím do postýlky, začne řvát a budí manžela... Do toho jsem se snažila něco upéct, vytlačím 3 pracny, malej se pokadí. Vytlačím další 3, zasekne se pod sušákem...pracny jsem včera dělala celý den. Teď jsem si dneska poprvé sedla ke kafi a už mě tahá za ruku, mami pojď už!
Nejhorší jsou ale večery, kdy v 6 začnu jednoho podruhým koupat, dávat jídlo a postupně uspávat. Manžel v tu dobu odchází do práce, takže je to jenom na mně. Dcera od mala usínala sama vpohodě, čím je starší, tím si toho víc navymýšlí. Přečtu pohádku, zazpívám, pak chce znovu čůrat, napít, převrátit peřinu, popotáhnout peřinu, dveře musím nechat pootevřené "jako vždy" a taky to slovně potvrdit. Pak mě ještě tak 10x kvůli něčemu volá, svědí jí noha, namažu, vadí jí nedovřená skříň, nemůže usnou, chce znovu převrátit peřinu, potom mi chce jenom něco říct, co už jsem ten den slyšela 100x. Samozřejmě mě to vůbec nebaví a chci, aby si došla, když něco nutně potřebuje, jenomže pak musím jít s ní zpátky, abych jí ty dveře pootevřela "jako vždy", jinak je z toho scéna až do půlnoci (vyzkoušeno). Pokud nepřijdu, volá mě tak dlouho, dokud mám nervy nebo dokud nevzbudí Patrika, což je poslední dobou okamžitě To už máme taky vyzkoušeno, že jsem ji prostě nechala a nevšímala si jí a pak jsem celý večer chovala Patrika, aby se uklidnil a usnul. Zkrátka ani večer nemám klid, abych mohla něco udělat. Po novým roce se s Danielkou objednám k psychologovi, protože jsem často s nervama v koncích a nevím, jak na ní.