Přidat odpověď

Po prvním porodu jsem byla tak zbitá, že kdyby mi to dítě zapřeli, klidně bych šla domů a zapomněla na něj. Byla jsem ráda, že ji odnesli a nechali mě odpočívat. Jen co mi ovšem druhý den trochu otrnulo, přemýšlela jsem, které z těch plačících miminek, co slyším ze sesterny, je asi moje a strašně jsem ji chtěla zpátky. Dva dny po porodu jsem navíc dostala střevní chřipku a následující 2 dny a noci jsem strávila střídavě na WC a ve sprše, kojení nepřipadalo v úvahu a dítě mi ukazovali jen mezi dveřma, abych viděla, že tam pořád je. Přesto jsem dceru milovala a miluju a troufám si říct, že nás absence kontaktu v prvních dnech po jejím narození nijak nepoznamenala. Přece týden ve srovnání s roky života neznamená zase tolik, abych si po zbytek života vyčítala, že jsem první dny jejího života pros.ala a nebyla s ní.