Přidat odpověď

Mé instinkty pracovaly opačně a to jsem o bondingu nečetla nic. Rodila jsem přes noc, konec kleštěma, dítě mi brzy odnesli. Byla jsem přesto v euforii a plná energie, o dítě vcelku schopná se postarat, k ruce manžela a pokoj sami pro sebe, tak jsme tam seděli a koukali na sebe.
Dost mi vadilo mi, že nemám miminko u sebe, i kdyby jen leželo a spalo vedle, cítila jsem prázdnotu a vadilo mi, že nevím, jestli někde nebrečí a co s ním je.

To, že to má někdo jinak a chce dát dítě na noc sestrám, je jeho věc, mně to nijak nevadí. Osobně si ale taky myslím, že miminko chce být s mámou a ne v kolektivu na sesterně Nějaké 2 hoďky po porodu, pokud je miminko prospí, tak nejsou žádná tragédie(ale moje dcera nespala vůbec), ale třeba přes noc bych si nedělala až tak iluze, že jsou všechna mimča v pohodě. Byla jsem v noci na sesterně, na cca 8 mimin jedna sestra, nestíhala,jedno krmila, další dvě jí tam dost dlouho brečely, byla jsem ráda, že mám syna u sebe.

Jak už tady někdo psal, měla by být možnost,aby naprostá většina maminek (i třeba po císaři) měly děti u sebe, pokud o to stojí a někoho k ruce. A pokud chtějí přesto nechat dítě sestrám, tak jim to umožnit taky. Jen si to pak musí srovnat samy se sebou a nechtít, aby se o bondingu nepsalo a někoho to nerozrušilo.